Služebníci neužiteční

Krysztof Bronk, Kategorie: Církev

Bronk Článek o škodlivosti přehnané politické korektnosti v církvi psaný na objednávku pro RCMonitor, který odmítl zveřejnění z důvodu nedostatečné politické korektnosti textu.

24. listopadu se církev vrátila k jedné z nejúžasnějších a zároveň nejděsivějších kapitol své historie. V Nagasaki bylo blahořečeno 188 japonských mučedníků ze začátku 17. století.

Spirála krutosti

Jak se shodují historici, dějiny církve nepoznaly krutější pronásledování. Míra krutosti totiž souvisela s logikou, která vedla jeho strůjce. Ve většině případů nešlo o to, aby křesťané byli potrestáni, ale o to, aby se své víry zřekli. Po celou dobu mučení mohli zachránit sebe i své blízké. Tortura nebyla omezena jen na fyzické utrpení. Mezi Japonci, vyzdviženými na oltář, jsou celé rodiny, matky a otcové, kteří hleděli na trýznění a potupu svých dětí. 18 z nových blahoslavených jsou děti, které se nedožily pěti let. Překvapivý heroismus, s jakým mučedníci odpovídali na pronásledování, popuzoval katany k ještě vynalézavějším způsobům trýznění.

Odkud ten heroismus?

V příběhu japonských mučedníků neudivuje jen rafinovaná krutost, ta přece odedávna nechvalně proslavuje Východ, ale také nesmírný heroismus mladé církve. Blahoslavení Japonci jsou jen nevelkou skupinou reprezentantů mnoha tisícového zástupu mučedníků. Důkladně doložitelných jich je nejméně 5 tisíc. Když v Japonsku vypuklo pronásledování, bylo tam evangelium hlásáno sotva 50 let, od chvíle, kdy na ostrovy dorazil sv. František Xaverský. Za tuto krátkou dobu se církev dočkala více než 300 tisíc věřících, v podstatě ze všech společenských vrstev. Jak k tomu došlo? Jak je možné, že ona církev 16. století, jejíž víru zarytě kritizoval Luter, byla s to probudit víru tak heroickou, dosáhnout úspěchu, který my dnes, navzdory neustálým reformám, nejsme schopni zopakovat na žádném místě na světě?

Bez kalkulace

Beatifikace není jen vyrovnáním účtů s minulostí. Je také ukazatelem cesty do budoucna. Na co nás připravuje církev, když nám dává za příklad japonské mučedníky, kteří by si v dnešním kontextu jistě vysloužili cejch fanatiků? K beatifikaci dochází v době, kdy se stále častěji učíme vážit slova, abychom nebyli odsouzeni za homofobii, abychom nerozlítili muslimy či dobrosrdečné hinduisty, abychom nevyvolali nelibost našich starších nebo odloučených bratří. Na oltář vyzdvižení japonští otcové a matky, kteří neušetřili své děti, nám říkají, že na takové kalkulace nemáme právo. „Udělali jsme to, co jsme měli udělat.“

Náš čas zkoušky

V posledních týdnech jsme byli svědky dvou situací, v nichž si církev musela vzít japonské mučedníky za vzor, znovu zopakovat non possumus a pokorně přijímat rány kritiky.

První z nich bylo odstoupení italských rabínů z účasti na přípravách každoročního Dne judaismu v italské církvi. Židovští duchovní chtěli tímto způsobem protestovat proti nové velkopáteční modlitbě pro conversione Judaeorum, zavedené Benediktem XVI. do misálu stále populárnější předkoncilní liturgie. Nic naplat, současný Papež musel zaplatit účet za církev svých přechůdců, za doby, v nichž bylo nejdůležitější dělat dobrý dojem vypouštěním některých kontroverzních prvků naší víry. Kdybychom se zeptali Jana XXIII., Pavla VI. nebo Jana Pavla II., zda se máme modlit za obrácení Židů, nepochybně by přitakali. Byli to přece svatí papežové. Možná by dokonce přiznali, že se za to modlí každý den. Nicméně v jejich dobách se o tom na hlas nemluvilo. Nemůže tedy překvapovat, že svět nabyl přesvědčení, že katolíci na misii mezi Židy rezignovali. Tentýž svět se nyní upřímně pohoršuje a bouří, když Benedikt XVI. rezignuje na politiku pohodlného promlčování a nazývá náhle věci pravým jménem.

Druhá situace, v níž se církev opět dostala na pranýř, nastala, když se Vatikán postavil proti moratoriu OSN v otázce depenalizace homosexuality. Navzdory tomu, co hlásala média, církev neprotestovala proti depenalizaci jako takové, nýbrž proti rezoluci o depenalizaci, do níž se vloudily články zaručující homosexuálům nejen rovnoprávnost, ale i privilegia. Ohlas, jakého se této záležitosti dostalo, a míra lží, jaké se podařilo protlačit téměř do všech médií, ukazuje, jak silnému a prohnanému lobby musí církev čelit.

Případ Durych

Když píšu o beatifikaci japonských mučedníků, nemohu nepřipomenout veledílo světové literatury, jakým jsou Služebníci neužiteční. Při četbě této knihy jsem se nejednou ptal sám sebe, proč právě tématu japonských mučedníků věnoval Jaroslav Durych tak obrovské, ale také pracné dílo. Nakonec mám dojem, že český spisovatel byl v tomto směru předchůdcem Jana Pavla II., který po více než 20 let usiloval – nejednou navzdory dnešním japonským biskupům – o beatifikaci katolíků ze země vycházejícího slunce. Durych, stejně jako Wojtyła, dobře pochopil, že mučednictví je čímsi zcela normálním v církvi, která je vskutku apoštolská. Prozřetelnost ho vždy může dopustit.

Zajímavé je, že sám Durych nakonec do jisté míry sdílí osud svých hrdinů. Nezpochybnitelné velikosti navzdory, byl odsouzen k smrti pro spisovatele nejhorší, k smrti zapomnění. Právě proto, že byl příliš katolický. Sám jsem se o tom přesvědčil, když se mi v jednom z pražských antikvariátů podařilo najít jeho veskrze světskou „Sedmikrásku“. „Konečně se někdo slitoval nad Durychem“ – komentoval můj výběr prodavač. „Jak to, slitoval?“ – zeptal jsem se, neznaje ještě Durychův smutný osud. „Aha, tak vy jste Polák, tam ještě jsou katolíci. U nás ho taky čtou jen katolíci“ – odvětil prodavač. Naneštěstí pražský antikvář neměl pravdu ani v tomto. Mnoho českých katolíků, s nimiž jsem se poukoušel o Durychovi promluvit, jej vůbec nečetlo. Je čas něco s tím provést. Nemusí být hned vynášen na oltář. Stačí začít ho číst.

Počet reakcí na článek: 3 - reagovat

Reakce na článek


Trend?, JiKu, 12.12.2008
Trochu mi to připomíná situaci, kterou jsem zažil na jaře. Stěžoval si mi pan doc. Skoblík, že má nějaký text o pokrytectví a že mu to kupodivu nikde v "církevním" tisku nechtějí vzít. A ani na různých křesťanských akademiích, kam ho zvou přednášet, o tom nechtějí ani slyšet. Tak to nakonec skončilo v Psalteriu.
Výborný text!, Oslík, 12.12.2008
lDíky Confugiu za zveřejnění! Tak se nakonec možná z Confugia pomalu stane i plnohodnotný časopis. Ale trochu mě mrzí, že to nechtěl publikovat ten RC Monitor, jinak vynikající periodikum.
Durych?? Durych!, Anton, 16.12.2008
Článek je vynikající! Od dr. Durycha ml. vím, že jeho tatínek se věnoval pramenné činnosti velmi pečlivě studiem všech dostupných dokumentů. Pokud autor článku tvrdí, že jde o skvost světové katolické literatury, nezbývá než souhlasit..! Jen jako perličku dodávám, že blahosl. Karel Spinola je vzpomenut v levé boční lodi v kostele sv. Ignáce v Praze.. Anton.